Je jasné a každý z nás, který s tímto stavem zkušenost má, se setkal s metodami, které jsou přímo vytvořené a určené na zastavení nebo alespoň zmírnění tohoto nepříjemného stavu. Je jich poměrně hodně a na každého z nás funguje jiná. Všechny jsou většinou vytvořeny na principu odvedení aktuální pozornosti a tím přetnutí té nejsilnější linky stresu.
Co ale dělat, když tyto metody selhávají a my i po jejich aplikaci stále nedokážeme nad těmito stavy převzít kontrolu? Člověk v ten moment propadá naprosté beznaději, demotivace je na nejvyšší úrovni a často se stává, že hledáme, kde děláme chybu. Tato situace ale nemusí být nutně zapříčiněná chybou na naší straně. Zkrátka každý jsme jiný a na každého funguje něco jiného. Nedá se vytvořit obecné pravidlo, které v tomto ohledu funguje na všechny stejně. Já jsem se do této situace na cestě za uzdravením dostala několikrát...metody, které mi byly předkládány selhávaly a já jsem nabývala dojmu, že není nic, co by mi mohlo pomoct...
...po nějaké době, jsem se naučila a přišla na to, že ve chvíli, kdy metody vytvořené odborníky a ověřené na velkém množství lidí selhávají, je potřeba najít nebo vytvořit metodu mně samotné na míru - takovou, která vychází ze mě samotné a přesně určená pravidla a mantinely nemá. Objevila jsem jednu, která, jak jsem postupně zjistila, na mě, a další spoustu lidí zabírá nejen v oblastech panických atak, ale co se týče obav a strachů obecně. Nazvala bych ji SEBEDŮVĚRA DÍKY ZKUŠENOSTI.
Než se dostaneme k metodě samotné bych ještě chtěla říct, že sebedůvěra bývá právě to, co lidem trpícím úzkostí chybí úplně nejvíce ač paradoxně zkušeností ze kterých by se dalo čerpat mají nespočet. Tuto sebedůvěru je potřeba 'probudit' zpátky k životu a zmobilizovat všechny její síly.
A nyní už k samotné metodě. K tomu aby bylo možné ji aplikovat by člověk měl znát jak celý tento stav postupuje - co stojí na jeho začátku, přes co to pokračuje, čím to vyústí a jak to skončí. U každého to může být trochu jinak, ale obecně je to nejčastěji takto:
1. Přijde děsivá myšlenka/strach nebo fyzický symptom
2. Bez ohledu na to, co daný člověk právě dělá nebo čím se zabývá se stává profesionálním detektivem a začíná myšlenku/příznak sledovat - případně urychleně shánět info na internetu
3. Přichází moment, kdy skutečnou příčinu příznaku nahradí vykonstruovaným katastrofickým scénářem, který si zatím stihne vytvořit. Katastrofické následky.
U myšlenky to bývá vymyšlení katastrofického scénáře, kterým se daná věc bude vyvíjet namísto racionálního přemýšlení a připuštění i jiných než katastrofických scénářů.
4. Intenzita myšlenky/fyzického příznaku se se zvyšujícím stresem zvětšuje a přidávají se další příznaky či obavy.
5. Hledáme to nejrychlejší řešení - prášek či únik do "bezpečné zóny".(nejčastěji pohotovost)
6. Příznaky se uklidňují. Člověk se ocitne ve fázi naprostého vyčerpání a zmatenosti (co se to vlastně děje? co se to stalo?). Podvědomě se naváže spojení tohoto zážitku s místem, kde se člověk právě nacházel či s osobou, který tomu byla přítomna. To způsobí, že se od této chvíle budeme všemi možnými způsoby snažit tomu místu nebo osobě vyhnout.
A někde mezi těmito body(nejčastěji to bývá bod 2 a 3) existuje kritický moment ve který je potřeba využít právě metodu SEBEDŮVĚDY DÍKY ZKUŠENOSTI. Tato metoda v sobě ukrývá v podstatě spojení dvou metod zároveň. První část tvojí - ZASTAVENÍ SE a druhá je - VYUŽITÍ JIŽ NÁMI NABRANÝCH ZKUŠENOSTÍ(jejich připomenutí).
Jak by tato metoda tedy mohla vypadat v praxi?
Koukám se na televizi a běží tam reklama na očkování proti rakovině děložního čípku. V tu chvíli mi proběhne hlavou, že já očkovaná nejsem a co kdyby náhodou? Začínám si v hlavě probírat poslední měsíce - objevili se nějaké příznaky? No ano, nějaké určitě najdu. A začínám padat do spirály, což je to jediné co nechci. Přichází čas, kdy se potřebuji zastavit. Skutečně odložit vše co mám v ruce a co dělám, posadit se a vydržet v klidu sedět pár sekund. Poté do ruky beru zápisník, kde si zapisuji tyto stavy - jak probíhají a jejich příčinu(ano, přesně z tohoto důvodu neustále v lekcích apeluji na zapisování si - není to proto, že bych si myslela, že se nudíte, ale všechny tyto věci nám pomáhají v časech budoucích v práci s panickými atakami). Listuji v zápisníku a vidím, že tento moment už znám. Šla jsem na gynekologickou prevenci s naprostou hrůzou a se stoprocentní přesvědčením, že mi něco je - však tu mám napsané všechny příznaky a věci, které tomu odpovídaly. A? Nic mi nebylo. Byla jsem úplně zdravá i přes mé naprosté přesvědčení, že to tak není. Co kdyby teda tentokrát, jen pro jednou, zkusila zachovat klid a řešit tuto situaci ne cestou pohotovosti a vyšetření - zkusím ji vyřešit přesvědčením sebe sama, že tento pocit už znám, všechny tyto příznaky jsem již měla a v konečném součtu mi všechny do jednoho lhaly. Teď to není jinak. Jen se mě zase tímto způsobem snaží stáhnout do té spirály a vyvolat panickou ataku. Tak pro jednou - jen to zkusím - je nebudu poslouchat a na místo aby příznaky přesvědčily mě, je přesvědčím já o své pravdě.
U této metody jsem přesvědčená, že hlavním elementem není trénink ač určitou roli jednoznačně hraje. U této konkrétní metody je rozhodující první moment a první zkušenost, kdy ji úspěšně aplikuji. Nemusí se povést na poprvé, ale určitě stojí za to alespoň jednou ji vyzkoušet. Výsledky, které přináší jsou totiž neocenitelné. S každou jednou zkušeností se ta sebedůvěra o které je tu řeč zvyšuje a naše schopnost metodu úspěšně aplikovat roste.
Na závěr bych jen chtěla říct, že tato metoda se často, jak jsem již říkala, používá v případě, že ostatní metody selhávají. Je tedy jen na nás kdy ji vyzkoušíme a kdy ji šanci dáme. Jde o jeden případ, jednu zkušenost, která v případě její proměny v úspěšnou se stane naším velkým pomocníkem nejen v oblasti úzkostí a panických atak.
Comentários