Je to situace, kterou já nazývám 'mrtvým bodem' - člověk má pocit, že dělá kroky k tomu aby se jeho situace změnila - ona ale zůstává naproti tomu stále stejná a posun není žádný.
Prvním důvodem, který bych zde dnes zmínila, je fakt, že spousta úzkostkářů vyhledá nebo je jim doporučen nějaký postup/metoda, kterou se sice snaží aplikovat - zároveň v ní ale NEVĚŘÍ. Je to taková ta známá věta: 'Já to teda zkusím, ale ono to na mě stejně fungovat nebude.'. ŽÁDNÁ METODA, které my sami nevěříme fungovat ani nemůže a nikdy nebude. Naše víra v to, že změna je možná a také fakt, že skutečně věci měnit CHCEME je klíčové. Tento bod je zároveň tím, co zmiňuji na začátku každého koučinku - základem každého úspěšného koučinku je to, že klient věci reálně měnit CHCE A VĚŘÍ, že změna je možná.
Dalším možným důvodem tohoto mrtvého bodu bývá srovnávání situace se situací, která se děla v minulosti. Způsob tohoto přemýšlení nás logicky drží na tomto mrtvém bod a nedovolí nám se pohnout ani o kousek dál. Tahá nás zpátky, jelikož už dopředu očekáváme ten samý výsledek jako se děl v minulosti. Uznávám, že je to těžká část cesty za uzdravením, ale změnit tento přístup je také naprosto klíčové. Ke změně tohoto přístupu nám pomáhá např. přerámování, které s klienty občas dělám a jeho příklady se nám objeví na konci článku.
Třetím, také naprosto zásadním bodem, je TRPĚLIVOST.
Většina lidí začíná svůj boj s úzkostí s představou, že se objeví něco nebo někdo magický, který mávne kouzelným proutkem, přepne v hlavě tlačítko a tím vše změní. 'Rychlořešení' pro které musím udělat jen to, že budu poslouchat něčí tipy a rady. Takto to ale nefunguje. Každá metoda, která se používá v boji s úzkostmi si žádá velké množství času a trpělivosti. Její aplikování a celá ta doba než se dostaví výsledky je nepříjemná, vyčerpávající a dlouhá. Nepochopení tohoto faktu bývá nejčastější důvod relapsu nebo posunu zpátky.
V praxi to vypadá asi nějak takto:
1. Objednal jsem se u psychologa/terapeuta/kouče.
2. Ten mi dal do rukou nástroje/metody, které bych mohl začít aplikovat a mohly by mne posunout k mému cíli.
3. Metody aplikuji pár dní, ale výsledek se nedostavuje.
4. Nabývám přesvědčení, že je to zbytečné, nefunguje to. Situace se nemění a já se stále bojím.
5. Terapie je neúčinná, špatná. Chodit na ni nebudu.
6. Doufal jsem, že se stav změní, On je ale pořád stejný - SNAŽÍM SE TEDY OPĚT URPUTNĚ NAJÍT TO NĚCO MAGICKÉHO, CO BUDE FUNGOVAT RYCHLE - NEJLÉPE HNED.
Toto bývá klasické a nejčastěji se opakující kolečko několikrát za sebou. A co se reálně děje, pokud se takovéto kolečko opakuje? My sami tušíme, že nic magického nenajdeme - a já vás mohu ujistit, že skutečně nic magického neexistuje. Žádné 'rychlořešení' neexistuje. Nicméně představa té nepříjemné, dlouhé cesty nás děsí natolik, že hledáme stále. Promarníme měsíce a roky hledáním něčeho co stejně nenajdeme. Toto chování nás nakonec dovede na rozcestí, kde už jsou jen dva směry. První - donutí nás to se pustit do té skutečné ač zdlouhavé a nepříjemné cesty. Druhý - smíříme se s tím, že toto je trvalý stav, zamáváme bílou vlajkou a nalepíme si na čelo nálepku úzkostkáře. Je to možná drsné, ale je to reálné.
U každého člověka s úzkostí je klíčové pochopit, že cesta, kterou se vydává je TRVALÁ. Ona nikdy nekončí a to je možná fakt, který je tím důvodem proč se téhle cestě snažíme zuby nehty vyhnout. Je ale jediná, která vede do naší cílové destinace. Nejde ji přeskočit ani obejít.
A jak tedy pohnout přesně s tímto mrtvým bodem, kdy jsem ROZHODNUTÝ, ŽE SITUACI ZMĚNIT CHCI A VĚŘÍM ŽE SE ZMĚNIT DÁ?
Co se týče bodu srovnávání situací s minulostí nám pomáhá tzv. přerámování - je to náhled na situaci, která se děla v minulosti z jiného úhlu. Pomůže nám to pochopit a lépe se vyrovnat s 'traumaty' nebo těžkými situacemi. Tato metoda se nepoužívá jen u traumat nebo těžkých situací z minulosti ale i na situace právě probíhající. Jak by tedy mohla vypadat v praxi? Ukážu vám ji sama na sobě.
x : Přišla jsem o dceru. Zemřela před porodem. Ztratila jsem to nejdůležitější, co jsem měla. Je to to nejhorší, co se mi v životě mohlo stát.
o : Ano, je to trauma a naprostá tragédie. Ale dostala jsem prostor poznat sama sebe. Poznala jsem se z úplně jiného úhlu. Získala jsem tím zkušenost, která ze mě udělala uplně jiného člověka od základu. Jsem silnější. Dostala jsme prostor být člověkem pokornějším a moje hodnoty dostaly uplně jiné pořadí - najednou vím, co je v životě nejdůležitější. Není to tedy jenom tak, že by mi to vzalo, nicméně můj život to obohatilo tak, jak nic jiného.
x : trpím úzkostnou poruchou a hypochondrií. Smůla se mi lepí na paty, proč zrovna já?
o : život se mi snaží něco říct - některá část mne nebo mého žití není v pořádku a toto je 'druhá' šance to změnit a varovný signál, který mě má uchránit před mnohem větší tragédií, která by reálně mohla nastat pokud bych pokračovala tímto způsobem. Je to něco, co mi do života jedině dalo než vzalo. Je to moje druhá šance vytvořit si život takový ve kterém budu šťastná.
Další metoda, která se využívá buď k vyvracení strachů a nebo i srovnávání situací z minulosti je - EVIDENCE DŮKAZŮ. Je to metoda, která se založená na sbírání relevantních a racionálních důkazů/důvodů k vyvracení toho čemu věříme nebo naopak k potvrzení. Spousta našich strachů bývá založená na hodně vratkých základech a proto tato metoda bývá poměrně úspěšná. Jak by vypadala v praxi?
x : Bojím se létat. Četl jsem, že někde spadlo letadlo.
o : Ano, letadlo sice spadlo, ale pojďme se na celou věc podívat více z dálky. Jezdím autem? Ano. Tak a teď budeme počítat. Vezměme si časovou periodu jednoho nebo 10 let. Kolik letadel reálně spadlo za tuto dobu a kolik autonehod se stalo? Rozdíl těchto čísel je markantní. A přesto autem jezdím. Je tedy můj strach založen na pevných nebo vratkých základech?
x : Bojím se, že jsem vážně nemocný. Byla mi provedena spousta vyšetření - všechny naprosto v normálu. Já se i přesto bojím.
o : Co reálně mluví pro existenci vážné choroby? Můj strach. Nejasné symptomy. A co naopak mluví pro to, že žádnou nemám? Názor lékaře, výsledky všech vyšetřeních. Co má tedy větší váhu? Něco, co vlastně ani nemá reálnou podobu a nejde to jakkoliv specifikovat a nebo naopak reálná vyšetření, která jsou postavena na pevných základech vědy, zkušeností lékaře a vyhodnocení přístrojů? Odpověď je zde jasná.
K dalším dvou bodům - k víře, že se věci dají změnit a k trpělivosti už je na každém z nás jak k tomu přistoupí. Není síly, která by nás násilím donutila svůj přístup k věci v tomto směru změnit: Je to jen na nás samotných - NA NAŠI CHUTI PO ŽIVOTĚ BEZE STRACHU. Je rozdíl poslouchat a číst rady a tipy jak věci změnit a zároveň jen doufat a reálnou akci neprovést. A nebo věci poslouchat, číst a zároveň je reálně aplikovat a hlavně u nich vydržet. Je to ten rozdíl, který nás dělí na ty ÚSPĚŠNÉ a NEUSPĚŠNÉ.
Comments