Nedávno jsem tu postovala článek, který byl určený spíše okolí člověka trpícího úzkostnou poruchou než pro úzkostkáře samotné. Přišlo mi na něj pár dotazů a tak jsem se rozhodla je shrnout do dalšího postu, protože to je téma, které vás poměrně zajímalo a zaujalo.
Já se celkově často setkávám se situací, kdy daný člověk, trpící úzkostnou poruchou, vidí jako hlavní a, z jeho pohledu neřešitelný, problém chování svého okolí. Oni to ale vidí v tu chvíli stejně. Obojí pramení z nepochopení a nedostatečné edukace obou stran. Ani jedna strana to nemyslí zle a obě strany se opravdu snaží vyjít si vstříc a porozumět si, ale často vlivem nepochopení dochází až ke komunikačním faulům. Také často přichází situace, kdy dobře myšlená rada a nebo naopak otázka, položená za účelem projevení zájmu, se stává spouštěčem paniky.
Okolí panikáře to často vidí jako 'šprajc' daného člověka a neochotu s věcí něco dělat. Panikář se v tu chvíli cítí zahnaný do kouta a buď reaguje útokem a nebo naopak reaguje svým zažitým způsobem, kterým nevědomky spouští právě panickou ataku.
Člověku by se mohlo zdát, že tyto situace nepřichází často a jsou výjimkou ale opak je pravdou. Tato situace je jednou z nejčastějších spouštěčů paniky. Před ní jsou často už jen toxické návyky jako - DOKTOR GOOGLE, internetové diskuze apod.
My se v dnešním postu zaměříme na ty nejčastější toxické reakce a nebo otázky, které mohou ze strany nejbližšího okolí přijít.
JAK TI DNES JE? DNES TI NENÍ DOBŘE, VIĎ?
Už jen samotná otázka 'Jak ti dnes je?' je v případě úzkostkářů/hypochondrů toxická ač je to úplně normální zdvořilostní fráze a pro člověka, který jí pokládá je to způsob projevení jeho zájmu. Takto to ale chápe člověk zdravý, netrpící těmito poruchami. Pro člověka trpícího úzkostnou poruchou je to moment, kdy ho zacyklíte naprosto nevědomky zpátky do začarovaného kruhu ze kterého se často ze všech sil snaží dostat ven.
Ukážeme si tuto situaci na naprosto jednoduchém příkladu. Kdysi, roky zpátky jsem si pořídila štěně. Úžasného pejska se kterým jsme bohužel hned na začátku prošli tou špatnou zkušeností, že nám ho na procházce pokousali dva volně pobíhající psi. Náš Aaron se od té doby psů bál a tím jak rostl a dospíval se z něj stával velký pes. Bohužel tuhle zkušenost si pamatoval a začal být agresivní na ostatní psi. Vyzkoušeli jsme snad vše, ale nepomáhalo nic. Až jsme se s ním jednou dostali k paní, která se věnovala převýchově agresivních psů. A ta nám řekla: 'Ve chvíli, kdy s Aaronem jdete kolem zahrady kde na něj štěká pes. Vy začnete být nervózní, protože čekáte to, že zaútočí a začnete podle toho reagovat. Začnete ho pevněji držet, dáte ho na krátko. A v tom je ten problém. Vy upozorníte na moment, který on vyhodnotí jako něco neobvyklého. Něco není v normálu a on to vyhodnotí jako nebezpečí. Proto začne útočit. Neútočí primárně z důvodu, že by byl agresivní. Útočí ze strachu. Naopak, vy musíte zachovat klid a chovat se jakoby ta situace byla naprosto běžná a žádný pes tam nebyl.'. Když jsme toto změnili, změnilo se i chování jeho samotného. Najednou tu nebyl nikdo, kdo by upozorňoval na něco, co není normální. Byla to situace jako každá jiná.
A ten samý případ je i u úzkostkáře. Už jen samotná otázka 'Jak se dnes cítíš?' ho v moment, kdy on je relativně v klidu a jeho pozornost je zaměřená třeba i jen na chvíli na něco jiného upozorní na to, že by se měl zkontrolovat. Zmizely symptomy, které se u něj objevují? Je to pro něj povel ujistit se zda je vše v pořádku. Pozornost se tím automaticky stočí zpátky na jeho strachy a jsme přesně tam, kde jsme být nechtěli.
Ještě horší pro úzkostkáře nastává situace, kdy dodáte nevinnou větu ve které se mu snažíte dát najevo porozumění, že asi nemá dobrý den a je to na něm vidět. Jeho mozek to vyhodnotí často tak, že pokud i vy, jako jeho okolí vidíte jakoukoliv změnu - pak to asi není jen v jeho hlavě, ale je to reálné. A opět se rozjíždí kolotoč strachů, který se přes vyhledávání na internetu nebo vaše společné diskuze o symptomech a jejich možných příčinách dostává do stavu paniky.
Chápu, že pro vás je to způsob jak mu dát najevo zájem a nabídnout případnou pomoc. On to tak ale není schopný chápat a má to na něj přesně opačný efekt.
Jakou strategii v tu chvíli tedy volit? V tomhle je odpověď taková že někdy je MÉNĚ VÍCE. Místo toho, že otevřete dveře a zeptáte se jak se dnes cítí je možné říct: 'Jdu se na Tebe jen mrknout...a jdu zase pracovat(nebo dělat cokoliv jiného).'...nebo...'Dneska je venku krásně, mohli by jsme jít na procházku, co říkáš?'. Tímto se vyhnete té zakleté otázce, která ho upozorní na to, že by se měl zkontrolovat a nebo upozorní na to, že se dnes třeba necítí dobře. Daný člověk ve chvíli, kdy se nebude cítit dobře vám to řekne z velké části sám od sebe. Nicméně momentu, kdy ho nevědomky přivedete k myšlence, které se snaží zbavit se tímto vyhnete.
PŘESTAŇ SE BÁT A NEMYSLI NA TO, UKLIDNI SE
Úplně nejčastější příčina sporu nebo hádky, příčina ještě většího uzavření se do sebe, rozbuška a zároveň postupná ztráta důvěry.
Je logické a naprosto jasné, že okolí takto velice často reaguje. Okolí neví, co cítíte, neumí se do vás vžít a vaše strachy mu přijdou naprosto irelevantní. Toto je jediná reakce, kterou v tu chvíli dokáže vymyslet ve snaze vám pomoct, uklidnit vás. Na druhou stranu vy, úplně paralizováni strachem, v tuto chvíli nedokážete najít způsob jak tuto věc zrealizovat. Strach je často ten jediný společník který vám v životě zbyl a vy v tuto danou chvíli nedokážete najít způsob jak ho neposlouchat a nebát se. Jednou ta doba zcela jistě přijde ale aktuálně to možné není.
Na tuto větu neboli radu je dobré si dát v kontaktu s člověkem trpícím úzkostnou poruchou nebo hypochondrií velký pozor a snažit se jí úplně vyvarovat. Daný člověk ví, že by se neměl bát. Ve chvíli, kdy je relativně v klidu je schopný i uznat to, že se nemá čeho bát. Ale v tu danou chvíli, kdy ho plně ovládá strach a přijde tato rada se cítí naprosto bezmocný a beznadějný. Rád by to splnil a tím ulevil i okolí, ale v tuto danou chvíli to nedokáže. Nedělá to schválně.
A jak se této situaci vyhnout?
V těchto momentech poměrně dobře funguje metoda ve které místo věty, že se nemá bát a má se uklidnit stočíte téma na nějaký společný zážitek, který je pozitivní. Určitě máte spousty vzpomínek, které už třeba pokryl prach vlivem dlouhé doby trvání této situace ale právě toto jsou momenty, které často odvrátí pozornost od daného strachu a zmírní jeho vliv. Jezdívali jste na výlety? Nebo jste se dříve dívali společně na filmy? Nebo jste hráli nějaké stolní hry? Máte nějaké legrační historky? Stočte téma tam! 'Pamatuješ si jak jsme byli na tom výletě? Tam kde jsme byli ještě s kamarády a tolik jsme se nasmáli? ...'. To je jeden ze způsobů jak s daným člověkem v tu chvíli komunikovat a pomoct mu přetnout tu nejintenzivnější linku stresu. Tento bod je založený na stejné věci jako minulý jen je vedený obráceně. Daný člověk již ve stresu je. Stalo se něco, co to pomyslné tlačítko 'paniky' již spustilo. A ve chvíli, kdy vy jste v tu danou chvíli člověk nejbližší, tímto způsobem můžete pomoct danou situaci zvládnout a stát se pomyslnou kotvičkou, kterou úzkostkář tak zoufale hledá a potřebuje.
Samozřejmě každá situace může být individuální a natolik specifická, že se na ní ani jedna z těchto možností nehodí ale v zásadě jsou všechny založené na jednom jediném principu - POZORNOST ÚZKOSTKÁŘE NESTÁČET NA SYMPTOMY A NEBO SE TU POZORNOST SNAŽIT ODVRÁTIT.
V těchto případech bohužel nefungují obecné pravdy a tak jako ve všech ostatních oblastech potřebuje úzkoskář hodně individuální přístup přizpůsobený jeho potřebám. Není to stav trvalý a váš nejblizší také přijde do momentu, kdy tyto otázky a věty nebudou mačkat to pomyslné tlačítko paniky. Ale minimálně zezačátku je potřeba si na tyto rizikové momenty dát pozor a vědomě se na ně zaměřit.
Pozice člověka blízkého člověku trpícího úzkostí nebo hypochondrií si žádá velkou dávku trpělivosti a často i sebekontroly a není to pozice v žádném případě jednoduchá. Nicméně stále jsou lidé trpící úzkostí skupina specifická v tom ohledu, že jsou citlivější a je potřeba v určitých momentech najít tu správnou cestu, která zrovna vašemu blízkému bude sedět. Často si to žádá nějaký čas a nejde to hned. Nicméně pro to, že úspěšní budete mluví fakt, že daného člověka milujete a jedna z priorit pro Vás je aby se zase cítil v pořádku, zdravý a šťastný.
Comments