Další z článků 'TABU aneb věci, na které tě nikdo nepřipraví'. A o čem bude dnes?
...o tom, jak jsou zdi nemocnice tenké.
Jak jsem již v minulých postech na toto téma psala, každá nastávající maminka je varována a připravována na nespočet situací, které mohou nastat. Jsou ale situace, na které ji nepřipraví nikdo a o kterých ji nikdo dopředu neřekne ani slovo...a jedna z nich je ta, jak moc jsou zdi nemocnice tenké.
Před porodem většina nastávajících maminek od svých kamarádek, maminek, sester slýchá všechny ty historky o tom, jak až se narodí její malé štěstí se její doba spánku zkrátí na nutné minimum a zvlášť v nemocnici ji celé noci bude provázet pláč nejen jejího, ale i ostatních miminek. A ano, tak to skutečně bývá. Jen ta menší skupina z nás tomuto faktu čelí ve zcela jiném světle. Sama, v ohlušujícím tichu, které je rozbíjeno pláčem právě narozených miminek ostatních maminek přes ty neuvěřitelně tenké zdi.
Naštěstí dnes již velká spousta nemocnic má zázemí právě pro tuto specifickou situaci - bohužel stále části nemocnic toto zázemí chybí a takováto maminka je nucena čelit tomuto nepopsatelně stresujícímu momentu. Část nemocnic, kterým toto zázemí chybí řeší tuto situaci přesunem maminky na jiné oddělení, kde se tomuto elementu vyhnou, bohužel ne všechny nemocnice jsou ochotny k tomuto kroku přistoupit a to ani v dnešní době, která v tomto konkrétním ohledu velice pokročila ve srovnání s dobou třeba před deseti lety.
Nastává tedy situace, kdy maminka, která má prázdnou náruč je nucena doslova 'přežít' tyto momenty, které pro ni často znamenají nekonečné mučení pod vlivem léků na spaní. Takový to moment, taková to noc, může zanechat v mamince, které zůstala prázdná náruč hluboké rány na duši, které se často obtížně léčí.
Je naprosto normální, že se v takovéto mamince mísí beznaděj, vztek, žárlivost a závist. Ano, jsou to naprosto přirozené emoce, které jsou v pořádku. Má na ně právo. Zcela jistě to není proto, že by nikomu jinému pod vlivem své ztráty štěstí nepřála, ale její srdce je rozbito na kusy a toto je situace se kterou si ani ona sama neví rady a ani v nejmenším netuší jak s těmito emocemi pracovat a jak všechny ty hlasy ve své hlavě utišit.
Asi si říkáte co má za smysl tenhle post? Co nám to má říct?
Ano, toto je část ve které pravděpodobně neexistuje rada jak jí zvládnout. Naštěstí část z nás, která je nucena si projít cestou do pekla a zpátky je této situace ušetřena, ale právě kvůli tomu malému procentu těch, které ne je potřeba o tom mluvit. Reálně se to stále děje a je to část, o které jsem přesvědčena, že je POTŘEBA ZMĚNIT. Je potřeba o ni mluvit právě z důvodu, že doba v tomto ohledu hodně pokročila a je tristní že část maminek je nucena projít tímto křestem ohněm.
Další důvod proč je potřeba o této části mluvit je, že spousta lidí, kteří tuto situaci NAŠTĚSTÍ nikdy nepoznali, vidí v tento moment tuto maminku jako nepřející a závistivou - zlou. NE, ONA NENÍ ZLÁ, NENÍ ANI NEPŘEJÍCÍ. Jen ji teď objímá beznaděj a bolest tak silně, že nad její síly tyto emoce ovládat. Potřebuje velikou dávku pochopení a empatie. Má na to právo. Potkala jí katastrofa u které nevidí momentálně světlo na konci tunelu. Světla na jejím jevišti zhasla a ona se nachází slepá v úplné tmě. Je tedy pochopitelné, že cítí tyto emoce a může se stát, že se nějakým způsobem projeví.
Obecně ve společnosti stále toto konkrétní téma platí za velké TABU, což nejen, že lidem procházejícím si touto zkouškou nepomáhá, naopak jim to jejich cestu ve velké míře ztěžuje. Jednoznačně to není jedno z nejpříjemnějších témat, ale DĚJE SE a je potřeba o něm mluvit. Je nesmysl se toto téma snažit nevidět, zavírat před ním oči a dělat, že neexistuje. Jsem přesvědčená o tom, že díky tomuto přístupu ve společnosti obecně, se často stává, že se takovým rodičům nedostane péče, kterou by potřebovali a propadají sítem systému. Často až dlouhou dobu poté svépomocí najdou 'záchranu' v podobě organizací zabývajících se tímto tématem. Nicméně tím, že nebudeme toto téma ignorovat a naopak se o něm snažit mluvit se míra rodičů, kteří zůstanou bez pomoci může snížit.
Comments