Je úzkost tvým nejstřeženějším tajemstvím? A strach, že se o ní někdo dozví je hlavní myšlenka tvého dne? Ano, tak dnes budu mluvit k tobě. Já se totiž také bála, také byla úzkost taková moje 'tajná' nejlepší kamarádka, která mi potichu a potají našeptávala každý den své lži, kterým jsem věřila. Přesně věděla, kdy jí poslouchám a v tu dobu byla nejhlasitější. A naopak v dobu, kdy tam byla šance, že moje pozornost bude zaměřená jinam utichla. Znala mě natolik, že se mě naučila ovládat a strach, který ve mně vytvářela mi nedovolil o ní někomu říct dlouhá léta. Situace se tím ale jenom zhoršovala, protože tu nebyl nikdo, kdo by mluvil hlasitěji a mohl mi pomoct ten její, mnou tolik nenáviděný hlas, přehlušit. Mluvila častěji a častěji...hlasitěji a hlasitěji.
Doteď si přesně pamatuju ty její lži 'VŠICHNI SI BUDOU MYSLET, ŽE JSI BLÁZEN." nebo 'PRO VŠECHNY BUDEŠ TA S ÚZKOSTÍ, BUDOU SI NA TEBE UKAZOVAT PRSTEM' a nebo taky 'SEŠ NĚCO MÍŇ NEŽ ONI, NIKDY UŽ PRO NĚ NEBUDEŠ ROVNOCENNÝ HRÁČ'. Přesně toto byly ty věty, kterýma mě strašila celé ty roky. Ona křičela a já jen šeptala. Často mi také do hlavy vkládala, že si všichni kolem mě budou myslet, že TO DĚLÁM SCHVÁLNĚ A JEN VOLÁM O POZORNOST. Nic z toho nebyla pravda a já vím, že to tak není ani u tebe. Bojíš se...bojíš se moc. Nejen, že jsi paralizovaný/á strachem, který v tobě vyvolávají tvoje symptomy, ale ještě na tobě leží tíha těchto lží.
Musíš mi ale teď věřit...musíš mě teď poslouchat. Tvoji hodnotu jako člověka neurčuje fakt, zda úzkostí trpíš nebo netrpíš. Jsi dost dobrý/á sám/a o sobě a že trpíš úzkostí? Ano, jsi obyčejný člověk jako každý jiný...jen trpíš neobyčejným strachem. Ale to se může stát každému a není to selhání. Jen se teď chytni ruky, kterou ti podávám, stiskni jí pevně a na malou chviličku na ten strach zapomeň a řekni o ní svým nejbližším. Víš, já jsem si jistá, že jejich reakce nebude taková, které se bojíš. Jak jsem už říkala, sama jsem se také moc bála. Ale právě až v moment, kdy jsem na jeden jediný moment překonala ten neuvěřitelný strach a řekla nahlas, že JÁ TRPÍM ÚZKOSTNOU PORUCHOU, JSEM HYPOCHONDR jsem zjistila kolik dobra je v lidech kolem mě. Nikdo z nich mě neodsoudil. Naopak, spousta z nich mi nalila do žil tolik energie tím, jak moc mě podporovali. Byla to přesně ta injekce první pomoci, kterou jsem si pak mohla dát pokaždé, když jsem potřebovala...ta, která nemá vedlejší účinky. Víš jak se říká, že sdílený problém je problém poloviční? V tomto případě to často platí dvojnásob. Nebudeš si už připadat tolik sám/a a pravděpodobně se tím vyléčí i spousta vztahů kolem tebe, jelikož situace, kterými teď se svými blízkými občas možná procházíš mohou být způsobeny nedostatečnou informovaností v této oblastí. Oni neví, že je tu ta zatracená úzkost, která našeptává...oni ji neslyší.
Jsem si jistá, že pokud překonáš ten moment toho největšího strachu a řekneš o ní svému okolí, spadne ti veliký kámen ze srdce. Uleví se nejen tobě ale i tvému okolí, které v tuto chvíli neví co se děje. Tíha, která teď leží na tobě ale i na nich najednou zmizí, situace se alespoň trochu vyjasní a tobě se v životě začnou budovat kotvy, které ti budou cestu za uzdravením ulehčovat. Nebudou tu možná hned...také potřebují čas, toto téma neznají, ale protože tě milují, jsem přesvědčená o tom, že si informace vyhledají. Budou se snažit ti být co možná nejvíce nápomocní a možná tím i vymizí situace, které jsou nyní vytvářeny jejich reakcí o které nemají ani potuchy, že není správná.
Vždyť ruku na srdce, kdyby se role obrátila a ty jsi byl v jejich pozici...znamenali by pro tebe něco méně jen pro ten fakt, že možná trpí úzkostí? Odpověz si sám/a. Vím, že ne. A ty mi teď musíš věřit...musíš věřit jim. Víš, říká se, že vše zlé je pro něco dobré a v tomto konkrétním případě to platí dvojnásob. Úzkost ti totiž dokonale ukáže kdo jsi TY SÁM/A ale kdo jsou také TI KOLEM TEBE. A upřímně, když mluvíme o uzdravení a o tvém novém životě 'po úzkosti'...s kým by jsi jím chtěl kráčet? Po boku těch, kteří tě skutečně milují? A nebo po boku těch o kterých si jen myslíš, že tě milují? Moje zkušenost je taková, že právě fakt, že o svém problému začneš otevřeně mluvit ti tvé okolí prosype sítem. Je to takový 'side effect', který je ale velmi prospěšný. Věř mi, že drtivá většina lidí zůstane a ta malá skupinka, která tím pomyslným sítem propadne bude buď tak malá, že to ani nepocítíš, protože to budou lidé z okolí vzdálenějšího a nebo to bude mít ten efekt, že se ti opět uleví.
Tak co? Chytíš se mojí ruky? Stiskneš ji tak moc pevně jak to jenom jde a uděláš ten krok? Víš, vím, jak je to těžké a také vím, že spousta lidí nedokáže sebrat tu odvahu a říct to druhému z očí do očí. I pro tuto situaci máme řešení...napiš to. Tak jako ti teď já píšu tyhle řádky, přesně tak ty napiš vše co cítíš. Ať už na kus papíru a nebo do zprávy v el. podobě. Pokud to pro tebe bude forma, kterou dokážeš zrealizovat lépe, proč potom taky ne? Často je to daleko účinnější než z očí do očí pro obě strany. Obě strany tím získají tolik potřebný čas na zpracování té informace a nějakou reakci. Eliminuje se tím možný stresový moment, ale výsledek zůstane stejný.
Comments