Spousta lidí si klade otázku, kde vzniká panická ataka. Co ji vyvolá? U mě to začalo vždy zvědavostí. Od přírody jsem hodně zvědavý člověk a všechno potřebuji vědět. A takhle nějak začínaly moje panické ataky.
Píchlo mě pod žebry a moje zvědavost byl ten element díky kterému přišlo nutkání otevřít GOOGLE a mého 'doktora' se zeptat. Ve chvíli, kdy jsem tohle udělala začal strach růst, protože informace, které jsem si tam přečetla byly od skříplého nervu až po pomalu smrtelný stav, který já jsem samozřejmě v tu chvíli viděla jako jediný možný důvod toho, že mě pod těmi žebry píchlo. Najednou hop a byla jsem tam. Opět se uzavřel kruh, začala se nabalovat sněhová koule. Pocení, závrať a v hlavě mi znělo jediné: 'TEĎ JE TO SKUTEČNĚ ONO.'. Naprosto nepozorovaně se tím uzavíral další začarovaný kruh, který znamenal - vyhýbání se veškerým aktivitám u kterých by jen trochu hrozilo, že zase ucítím touhle šťouchnutí v hrudním koši.
Panika má ten 'dar', že lidem, kteří ji trpí začne postupně vyřazovat ze života veškeré aktivity a koníčky a vznikne úplné vzduchoprázdno. Hlava, která je strachem a panikou paralizována to pochopí a vyhodnotí tak, že nastal čas se zabývat právě tím strachem. To jediné totiž zbylo. Nic jiného už nezůstalo.
Velká spousta lidí pak končí zavření doma, upoutaní k posteli s nemožností jakoukoliv aktivitu vytvářet, protože jim to strach zkrátka nedovolí.
Ale když si to vezmeme úplně jednoduše - i srdce je sval. A každý sval v těle trénink potřebuje a to i naše srdce. A vzhledem k tomu, že jak jsme si včera řekli hlavou člověka za den projde 50 000 - 70 000 myšlenek není možné aby všechny byly jen pozitivní. Do života patří i ty negativní a ty negativní potřebují své místo. I ty myšlenky a pocity, které nám zvýší srdeční tep potřebují své místo v našem životě, takže snažit se je eliminovat všechny je nesmysl a ani to není možné. To, co se dá změnit je přístup k nim a reakce na ně. To, že existují a do života zkrátka patří se změnit nedá.
Nicméně jak jsme si tedy řekli i srdce je sval a i tento sval potřebuje určitý trénink. Panická ataka ještě nikdy nikoho jako taková nezabila a ani nezabije. Není to reálné fyzické ohrožení a tak je potřeba se na ni i dívat. Není pravidlem, že každá myšlenka, co nám zvýší srdeční tep je špatná. S těmahle myšlenkama se jen my sami musíme naučit pracovat a reagovat na ně tak, aby nás nedováděly do panických atak a stavů, které v pořádku nejsou. Musíme se na ně začít dívat z jiného, zdravého úhlu.
V dnešním postu bych vám ráda ukázala 3 kroky, které můžou pomoct k jejímu překonání a přetnutí té horské dráhy strachu a stresu, který nás do ataky právě často dovede.
1. POCHOPENÍ
Musíme pochopit, že i negativní myšlenky patří do našeho života a potřebují své místo. Klíč není v tom je odstranit, klíč je v tom zažít si nové reakce na ně.
2. ROZDĚLIT SVOU POZORNOST
V tomhle bodu si ukážeme jak je možné naši pozornost rozdělit abychom šanci, že se náš mozek bude soustředit na symptomy a strach, který se objevuje, eliminujeme na minimum. Pokud si vezmeme, že spousta lidí bojuje se strachem jít ven, třeba si jít zaběhat do parku. Rozdělíme si tuhle aktivitu na dvě části abychom vytvořili prostor pro zaměstnání těla(fyzickou/manuální část) a zaměstnání hlavy a tím eliminovali na minimum šanci, že se dostaneme díky stresu do paniky. Fyzická část téhle činnosti je jasná, jdu běhat. A ta druhá je, že si pevně určíme čas jaký danou aktivitu budeme provádět. Tím získáme krátkodobý, jednoduchý cíl, kterého se snažíme dosáhnout. Není potřeba aby to byla hodina. Stačí 7 minut běžet jedním směrem. 7 minut zpátky. Až uplyne těch 7 minut, náš cíl je splněn a aktivita tím končí. Jsme o krok dále. Gól o který jsme se snažili je tam a my jsme pro tentokrát vyhráli.
3. NECHÁM BOUŘKU PŘEJÍT
Tenhle bod je hodně diskutabilní, nicméně budou situace, kdy ho pravděpodobně využijeme a hlavně z něj můžeme těžit hned. Je to bod spíše do úplného začátku, kdy ještě není jak těžit z nějakých cílů, kterých jsme už dosáhli a z překonaných zkoušek. Je to způsob, kdy i na úplném začátku můžeme použít svoje zkušenosti k překonání toho nejhoršího stavu tím, že si sami uvědomíme a třeba i řekneme, že to není první ataka, kterou máme. A žádná z nich neskočila naší smrtí. Každá přešla. Každá trvala jen určitou omezenou dobu a pak sama přešla. Tahle myšlenka spoustě lidem ulehčí průběh ataky, protože sami, ze svých vlastních zkušeností na začátku můžou těžit ve svůj prospěch a můžou reálně vidět, že ataka skutečně vždy přešla a nikdy to neskončilo smrtí.
Na závěr bych chtěla říct jen to, že každý potřebuje svůj čas. Opakuji to pořád dokola, ale je to ta největší pravda, co se panikářů týká. Většina z nich svou poruchu překonají a zvítězí nad ní. Jen každý potřebuje jiný čas.
Comentários