Ve včerejším článku jsme se tak trochu letmo dotkli tématu, které si myslím, zaslouží trochu více pozornosti než jen krátkou zmínku v jednom článku, jelikož v životě spousty hypochondrů(já to slovo dříve nenáviděla, ale to je to reálné pojmenování a není za co se stydět jak si někteří myslí) hraje obrovskou roli. Je jím DOKTOR GOOGLE. Obrovská spousta hypochondrů tam hledá 'první pomoc' a je to první věc ke které se uchylují kdykoliv je přepadne strach. Já, v době, kdy jsem hypochondrií trpěla tam trávila hodiny. Hodiny hledání příznaků, hodiny pročítání diskuzí...ale moje strachy se nezmenšovaly, ba naopak, ještě více rostly. Co mi pomohlo? Na to se právě podíváme. Existuje pár věcí na které když se člověk logicky a racionálně podívá, tak v nich najde velkou pravdu. Jaké to tedy jsou?
1. NIKDO POVOLANĚJŠÍ NEŽ LÉKAŘ SÁM UŽ NENÍ
Spousta lidí má tendenci si sami diagnostikovat nějakou nemoc tím, že si přečtou symptomy, ty na ně sedí a tak sami sebe přesvědčí o tom, že jí zcela určitě trpí, ALE...
Samozřejmě, internet má dnes neomezené možnosti a dá se tam najít vše...tedy SKORO VŠE. Příznaky nemocí, které si tam přečtete jsou většinou obecné a internet není schopný zhodnotit váš celkový stav tzn. 'Přestal jsem kouřit a najednou jsem začal kašlat. Mám určitě rakovinu plic.' Ukázkový příklad toho, kdy ano, vaše příznaky se můžou shodovat s tím, co píšou na internetu, ALE váš kašel nepřišel tak úplně NAJEDNOU. Přestali jste kouřit, což internet neví, takže nedokáže komplexně zhodnotit situaci. To dokáže právě jen lékař, kterému řeknete všechny tyto informace a on má ucelený pohled na situaci a dokáže komplexně zhodnotit vaše příznaky a právě další věci, které na to můžou mít vliv. Mít obecné příznaky nemoci neznamená tu nemoc s jistotou mít, což naprostá většina hypochondrů opomíjí.
2. ALE VŠAK ONA MĚLA TO SAMÉ
Další bod je o tendenci srovnávat svoji situaci s někým jiným. Vězte, že každý je originál a to, co se děje někomu jinému se nemusí dít i vám. Každý reaguje jinak, každý žije jiným životním stylem a každého tělo je jiné. Každý je naprostý originál a nejde srovnávat jednoho člověka s druhým. Je to stejné jako někomu nevadí sníst 5 česneků v jídle. A druhý když je sní bude mít pocit, že je to jeho posledních 10 minut života jak moc mu bude špatně. Každý jsme naprostý originál. Je samozřejmě pravda, že pokud 99 lidí ze sta při bolesti zubu muselo vyhledat lékaře, protože to samo nepřešlo, pravděpodobně vy ho budete muset vyhledat taky. Ale stále platí, že každý z nás je originál a to, co platí pro jednoho nemusí platit pro druhého.
3. TEN NEJHORŠÍ MOŽNÝ SCÉNÁŘ
Hledám na internetu...přečtu si stovky názorů odborníků a třeba i zkušeností jiných lidí. Všechny budou mluvit pro to, že se nic neděje a jeden jediný tam bude jako katastrofický scénář. Ta nejhorší možná možnost. A ano, já si vyberu a budu pamatovat právě tenhle. Tohle je jeden z nejčastějších problémů se kterými se lidé trpící hypochondrií setkávají. Je to v podstatě ten samý případ jako výše. V případě, že máme tendenci tedy uvěřit názoru a zkušenosti ostatních lidí, tak zde děláme téměř pokaždé výjimku. 99 lidí ze sta popíše svou zkušenost 'nic to není' a jeden jediný jako katastrofu a my si na sebe vztáhneme právě tu katastrofu. Zvláštní...ale souvisí to s tím o čem jsme tu mluvili včera. Jsme sami sebe schopni přesvědčit o čemkoliv chceme - v tomto případě bohužel v tom negativním slova smyslu. Začínáte v tom vidět tu iracionalitu našeho chování a myšlení? Pokud ano, je to super! Pokud ne, pojďme se podívat na dalších pár bodu. Jsou ještě typičtější pro 'doktora google' než ty předchozí.
4. HLEDÁTE POMOC TAM, KDE POMOC SAMI POTŘEBUJÍ
Upřímně si teď sami řekněte, zda ve svém okolí, mezi lidmi, kteří netrpí hypochondrií a dokážou věci vyhodnotit racionálně, znáte někoho, kdo by hodiny pročítal diskuze na googlu a hledal odpovědi mezi dalšími amatéry? No vidíte, já také ne. V těchto diskuzích se z velké části potkáte právě se stejnými lidmi jako jste vy sami. Oni jsou k smrti vystrašení přesně jako vy. Hledají to samé jako vy. Jsou stejně jako vy zaměřeni na katastrofické scénáře a berou v potaz jen tu jednu nejhorší možnost. U nich pomoc nenajdete. Navzájem se ba naopak vystresujete ještě více a pak se právě lehce může stát, že se dostanete do stavu panické ataky. A co z toho tedy vyplývá? Bod 1. NIKDO POVOLANĚJŠÍ NEŽ LÉKAŘ SÁM UŽ NENÍ.
5. A CO NA TOM, ŽE JSEM K TOMU PŘISPĚL
Další problém internetových diskuzí je v tom, že přispívající ne vždy řeknou úplně vše. A to se teď může týkat věcí, ke kterým si očividně přispěli oni sami a nebo už věcí za které nemůžou, ale prostě tak jsou. Uvedu vám jeden jednoduchý příklad. Člověk trpící kašlem napíše do diskuze: Trpím dlouhodobě kašlem, bojím se, že mám rakovinu plic, protože jedna moje známá jím takto dlouhodobě trpěla a nakonec z toho byla rakovina plic, kterou nikdo neodhalil a zemřela. No a my předpokládejme, že je to kuřák. Ale tohle do toho příspěvku nenapíše. Nemohl by to být právě ten důvod namísto té rakoviny? Nebo naopak předpokládejme, že je to silný alergik, který si tyhle dvě věci nespojí dohromady a tedy ač žije zdravým životním stylem stále kašle. Nemohla by právě ta alergie být tím důvodem kašle? A tím se vrací opět k bodu 1. NIKDO POVOLANĚJŠÍ NEŽ LÉKAŘ SÁM UŽ NENÍ. V internetových diskuzích se často ať už vědomě nebo nevědomě stává to, že tam dochází k zatajení nebo nespojení si informací, které jsou pro tu danou věc ale klíčové.
6. LIDÉ RÁDI STRAŠÍ
Často se také na internetu můžete setkat s lidmi, kteří rádi někoho vystraší. Přijde jim to buď zábavné a nebo zajímavé. Ať už tak nebo tak, možná si ani neuvědomují, co může tohle jejich chování způsobit, protože tak obrovský strach, který je spojen právě s hypochondrií, nikdy nezažili. Znáte ty případy kdy prvorodička jde úplně k smrti vystrašená k porodu, protože si načetla internetové diskuze? Je to přesně příklad toho, jak lidé rádi straší. No samozřejmě, že existují i těžké porody, které opravdu bolí a není to nic, co by si člověk střihnul místo sobotního filmu. Nicméně strach ještě nikdy nikomu nepomohl a situaci nezměnil. Co se změní, když budete vystrašeni? Nic. A z vlastní zkušenosti, určitě to také znáte, vždy je lepší věci prožívat v relativním klidu než ve stresu. Sami si řekněte, když půjdete k zubaři a budete se tak bát, že vás to bude bolet ještě se vás ani nikdo nedotkne je daleko horší než tam jít v relativním klidu. Situace se pak zvládá lépe i když třeba není příjemná.
Na závěr bych chtěla říct, že tento článek nemá motivovat k tomu, aby člověk neřešil svůj problém a k lékaři nešel. Ba naopak, pokud někdo trpí skutečným zdravotním problémem to nejlepší, co může udělat je k lékaři jít. Je to o tom se na problém podívat reálně a vyhodnotit, zda je to jen mnou vsugerovaný problém díky doktoru googlu a nebo zda je skutečný.
Druhá věc, která je hlavní pointou tohohle postu je, že hledat na internetu a stanovit si sám diagnózu není úplně ten nejšťastnější způsob. Stále totiž platí, že NIKDO POVOLANĚJŠÍ NEŽ SÁM LÉKAŘ UŽ NENÍ. Tohle byla jedna z prvních věcí, kterou jsem si já ve svém boji s hypochondrií zakázala a SKUTEČNĚ JI DODRŽELA. Nestačí jen si ji zakázat, je potřeba ji dodržet. Jsem naprosto přesvědčená, že pokud tento element z vašeho života zmizí(ne se omezí, ale skutečně úplně zmizí) uděláte velký krok k vašemu cíli, kterým je VAŠE ŠŤASTNÉ JÁ.
Comments