top of page
Obrázek autoraNikola Suchardova

6 mýtů týkajících se úzkosti, kterým musíš přestat věřit

Dnes, moji úzkostkáři ale i vy ostatní, kteří se třeba nacházíte v bezprostředním okolí někoho, kdo úzkostí trpí mám pro vás článek o 6 nejčastějších mýtech, které panují ohledně úzkostných poruch. Tyto mýty se ale netýkají jen úzkostných poruch nebo hypochondrie - často se dotýkají tématu mentálního zdraví jako celku. Úzkostkáři jim zarytě věří a často právě jeden nebo i více z nich bývá tou nejvýraznější překážkou v jejich cestě za uzdravením se. Strach vytvořený mýty bývá často silnější než oni sami. Těmto mýtům je potřeba přestat věřit, protože právě tím ze sebe člověk často shodí značnou část té váhy, která ho drží u dna, uleví se mu a on se z velké části stává svobodným.


My si tu dnes řekneme 6 nejčastějších mýtů ohledně úzkostí, které NEJSOU ani v jenom případě pravda.


1. LIDÉ TRPÍCÍ ÚZKOSTNOU PORUCHOU NEJSOU INTELIGENTNÍ

Tohle je jedna z největších lží, která ohledně úzkostí panuje. Přesně naopak - drtivá většina lidí trpících těmito poruchami jsou ti nejkreativnější, nejempatičtější a nejchytřejší lidé s jakými jsem se já setkala. Bohužel konkrétně kreativita a empatie je v jejich případě využita tím nejhorším možným způsobem a je často nutné to přenastavit. Vlastnosti, které jsou obecně považovány za kladné jsou v případě úzkostných poruch často uchopeny špatně.

Ukážeme si to například na kreativitě - každý úzkostkář dokazuje míru své kreativity v podstatě denně! Víte kolik katastrofických scénářů je schopen vytvořit? Kolik možností, cest a způsobů je schopen vymyslet? Víte kolik argumentů a věcí mluvících pro to, že jeho strachy jsou reálné je schopen vám předložit? To množství je nekonečné. A tohle mluví o kreativitě neuvěřitelné, bohužel uchopené tím nejhorším možným způsobem. Je ji potřeba přenastavit a jeho pohled stočit tím správným směrem.

Co se týče empatie ve spojitosti s úzkostí mám na začátek příštího týdne nachystaný samostatný článek. Je to téma, které si myslím si zaslouží samostatný článek tím, jak moc je obsáhlé.

Nicméně celý tenhle mýtus je jedna velká lež! LIDÉ S ÚZKOSTNOU PORUCHOU JEDNOUZNAČNĚ INTELIGENTNÍ JSOU!


2. VYHÝBAJÍ SE SPOLEČENSKÉMU ŽIVOTU A TO ZNAMENÁ ŽE JSOU TO ASOCIÁLOVÉ

Je to lež! Neznám ani jednoho úzkostkáře, který by mi řekl, že nechce mít přátelé nebo že nechce být ve společnosti lidí. Chtěli by moc, možná více než kdokoliv jiný, protože to je často něco, co už možná i zapomněli jak 'chutná'. Nicméně strach je to, co je brzdí. Teď se asi ptáte čeho se bojí? Ne, oni se nebojí, že je někdo zastřelí nebo shodí pod vlak. Bojí se toho, že je okolí odmítne. Přijdou si jiní, méněcenní oproti lidem 'zdravým'. Často je straší ta pro ně nejstrašidelnější myšlenka a to: 'Řeknou si, že jsem blázen'! V tomhle ohledu je potřeba určitá kooperace okolí a ukázat danému člověku, že fakt, že trpí úzkostnou poruchou není měřítko jeho kvality jako člověka. Nebude pro vás mít menší cenu jako přítel, bratr, rodič či prarodič ve chvíli, kdy o svém problému začne mluvit otevřeně.

Toto téma je opět natolik obsáhlé, že o něm bude vydaný zvlášť post zítra. Nicméně opět, NE, LIDÉ TRPÍCÍ ÚZKOSTÍ NEJSOU ASOCIÁLOVÉ JEN PROTO, ŽE SE STRANÍ OKOLÍ.


3. NIKDY SE Z TOHO NEDOSTANEŠ

Nejčastější příčina rezignace, zacyklení se v kruhu, nulová motivace, žádná energie. Lidé trpící úzkostí propadají pocitu beznaděje z myšlenky, že porucha, kterou trpí je na celý život. Často stačí jedna poznámka ve smyslu: 'Seš už takovej, to se s Tebou už potáhne navždycky.'

V tu danou chvíli člověk propadá sám v sobě naprosté beznaději a panice. Ztrácí chuť věci měnit jelikož mu mizí vidina toho, že se z toho dostane. A je to NAPROSTÁ LEŽ!

Ze statistik z roku 2017 vyplývá, že 284 milionu lidí po celém světě trpí úzkostnou poruchou - a obrovské množství z nich ji porazí v krátké časové periodě. Další obrovská spousta z nich ji porazí v delším časovém úseku, ale porazí. Na sociálních sítích můžete najít tisíce lidí, kteří se rozhodli jít se svým příběhem 'ven' a říct vám svoji story. Jsou to živoucí důkazy toho, že to možné je! Ve chvíli, kdy daný člověk věci měnit skutečně chce a je ochotný se aktivně podílet je to dokonce VELMI PRAVDĚPODOBNÉ, že ji porazí. (jeden z těch důkazů jsem třeba i já sama )


4. KDYŽ TRPÍŠ ÚZKOSTÍ - JSI BLÁZEN, MĚLI BY TĚ NĚKAM ZAVŘÍT

Naprosto nejkrutější myšlenka, která je s úzkostí spojená. Myšlenka, která může být spouštěč panické ataky. Důvod k uzavírání se do sebe. Nejčastější a neúčinnější nástroj k uzavření začarovaného kruhu, ve kterém pak daný člověk žije roky.

Je založená na NÁLEPKOVÁNÍ, které já tolik nenávidím. Způsobená nedostatečnou znalostí problematiky. 'Všichni, co jsou trochu jiní, jsou blázni.' - přístup, který tento mýtus živí. JE TO LEŽ! LIDÉ TRPÍCÍ ÚZKOSTÍ NEJSOU BLÁZNI. Jsou to často jen obyčejní lidé trpící neobyčejným strachem.

Tento mýtus souvisí úzce s bodem dva a tak proto na něj také navážeme v zítřejším postu.


5. POKUD PODSTUPUJEŠ SKUPINOVOU TERAPII NEJSI V NÍ PŘÍNOSEM, TY SÁM NIKOMU NEPOMŮŽEŠ

Lež! Je to přesně naopak...kdo jiný než právě ty dokáže pochopit druhého člověka trpícího úzkostí? Ty jediný znáš jeho pocity i z té druhé strany a chápeš jeho reakce a právě už jen tím, že o sobě tohle víte si pomáháte navzájem. Vaše důvěra je na takové úrovni, že skupina je bezpečné místo, kde se můžete svěřit...a jak se to říká? Sdílený problém je často jako poloviční.

Chtěla bych u tohoto bodu jen upozornit na fakt, že skupinová terapie není to stejné jako různé skupinky na internetu, kde se soustřeďují tyto lidé trpící úzkostí. Bohužel na těchto místech to má často opačný efekt a skutečně tam spíše přichází ten moment, kdy se stresujete navzájem. Skupinová terapie je vedená profesionálem, který ví jakým směrem ji vést a jak vytvořit prostředí aby se přenášení strachu nedělo(a když, tak v té nejmenší možné míře). V ČR nejsou skupinové terapie zatím moc oblíbené a rozšířené a z mého pohledu je to chyba. Z mých zkušeností bývají nejúčinnější. Lidé se v nich navzájem motivují - a tím tedy i vyvracíme mýtus číslo 5.


6. TVOJE UZDRAVENÍ JE ZÁVISLÉ NA TVÉM OKOLÍ

Ano, samozřejmě je pochopitelné, že pokud člověk žije v jednoznačně toxickém prostředí, jeho možnosti uzdravit se v krátké časové periodě jsou omezeny a podmínky ztíženy. NICMÉNĚ tento mýtus je spíš myšlen tak, že KDYŽ MI OKOLÍ POMŮŽE, JÁ SE UZDRAVÍM. Je to lež! Jediní VY můžete situaci změnit. Jediní VY můžete úzkost porazit. A zodpovědnost je to také pouze VAŠE! Jediní VY jste ti, kteří se můžete uzdravit. Nikdo jiný to za vás nedokáže!

30 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page