V dnešním postu se podíváme na časté chyby, které spousta z nás dělá v tom, jak o věcech přemýšlí, mluví a jak je často i vnímají. Toto vnímání na nás dýchá v podstatě z každého média, ale i z věcí jako jsou filmy, které sledujeme nebo písničky, které posloucháme. Jsou to faily/chyby, kterým je potřeba přestat věřit a vědomě se na ně zaměřit natolik aby jsme je byli schopni zredukovat na minimum, protože jejich úplné odstranění patří do stavu 'ideál' a toho se dosahuje těžko. Ani člověk, který nad úzkostí zvítězil se ve většině případech nedostal do stavu, kdy by byl schopný je odstranit úplně. Napadá vás proč se na to tedy zaměřovat, když to vlastně stejně zcela nejde? Ano, i tato otázka patří k jednomu ze zmíněných failů/chyb. Pojďme se na ně tedy podívat...
1. VŠECHNO NEBO NIC
Spousta lidí má své myšlení nastavené na mód 'černobílého vidění'. V praxi to pak znamená, že jsou věci buď úplně strašné a nebo naopak úplně úžasné, což ve většině případů zkrátka neplatí. Málokdy se dá i samotný člověk považovat za dokonalého a nebo naopak úplně špatného. I člověk v očích mnohých dokonalý má své stinné stránky a věci, na které pyšný není. A naopak i člověk v očích většiny 'špatný' má své kladné stránky. Tento způsob přemýšlení nefunguje a souvisí s tím i například první věc, kterou nás, kouče, učí. A to NESOUDIT. Věci nejsou černobílé, mezi černou a bílou je miliony odstínů šedé a tak soudit je často chyba.
Co se týče úzkostí se často setkávám se soudem 'může si za to sám' a ano, ve většině případů se člověk do úzkosti zavedl sám, ALE pod tíhou okolností, které okolí často nevidí a ani je nemá šanci vidět. Jsou situace, které se na první pohled mohou tvářit nějak, ale ve chvíli, kdy se člověk dostane pod pozlátko a zjistí i další okolnosti se jeho názor může změnit a vyřčený soud v tu chvílí ztrácí smysl.
2. ZOBECŇOVÁNÍ
Co si pod tímto pojmem představit? Nejlépe ho charakterizují slova VŽDY a NIKDY. Tyto slova ve spojitosti s úzkostí často mají ten efekt, že problém, který není gigantických rozměrů jich často při používání těchto slov nabývá. Jsou to přesně ta slova typu: 'Nikdy se neuzdravím.' nebo například 'Vždycky se mi stane ta nejhorší možnost.'. Pokud se sebou člověk takto komunikuje, mozek si na to zvykne a tuto informaci skutečně přijme tak, jak jí na něj komunikujeme. Proto se často říká, že by měl být člověk velice opatrný, jak sám se sebou komunikuje. Vše tohle je založené na principu AUTOSUGESCE a já jsem jednou slyšela jednu pro mě velice silnou větu od Olivie Newton John. Ona, nacházející se ve 4. stadiu nevyléčitelné nemoci řekla: 'Nepřemýšlím nad tím, jak dlouho tu budu. Nečtu statistiky o tom jaká je prognóza. Protože pokud sama sobě budu říkat, že mi zbývá 6 měsíců života, pravděpodobně to tak skutečně bude.' Je to dokonalý příklad autosugesce, které já věřím. S tím, že bychom měli být opatrní jak sami se sebou mluvíme souvisí i bod další...
3. IGNORACE ÚSPĚCHŮ
Způsob myšlení, který jednoznačně podporuje myšlenky negativní. No a aby jsme si ho ukázali v praxi. Dosáhnete nějakého úspěchu, něco se vám podaří a objeví se někdo kdo vás pochválí. A vaše reakce zní: 'Ale...to byla jen náhoda.' nebo 'No jo, ale to není moje zásluha, to se stalo protože...(a vyjmenujete tisíc okolních jevů proč se to povedlo jen ne, že na tom máte skutečně zásluhu vy sami)'. Ano, tak tohle je jeden ze způsobů ignorace úspěchů a utlačování pozitivních myšlenek. Druhý ze způsobů se děje často u hypochondrů a možná ho u sebe znáte také. Souvisí s DOKTOREM GOOGLEM, což byl jeden z prvních postů, který jste si zde mohli přečíst.
Situace, kdy se u vás objeví nějaké symptomy a vy začnete horlivě googlit jejich možnou příčinu. Dostanete se na diskuzi, kde svoji zkušenost s tímto symptomem popsalo 100 lidí. 99 zkušeností je, že je to banalita. A 1 jediný mluví pro to, že jde o vážnou věc. Zkusím teď hádat, který vám utkví v paměti. Bude to ten jeden jediný navzdory 99. Je to klasický příklad ignorace úspěchu nebo pozitivní myšlenky.
V tomto bodě mám pro vás jeden úkol...zkuste si nějakou dobu zapisovat vaše úspěchy navzdory vašim neúspěchům. A poté si je i čtěte, připomínejte. Sami uvidíte jak velký vliv na člověka má, jak sám se sebou mluví a s jakou myšlenkou se zaobírá. Jestli bude rozdíl, když se budete zaměřovat na ty negativní nebo na ty pozitivní. A pokud by jste přeci jen měli pocit, že úspěchů ve vašem životě je málo, vyzkoušejte si autosugesci jiným způsobem. Každé ráno si pro sebe řekněte co zajímavého vás ve dne čeká, něco na co se těšíte - ať už je to večerní koupel nebo procházka s pejskem. A naproti tomu si vyzkoušejte některý den začít tak, že si ráno budete připomínat, co nepříjemného vás v tom daném dni čeká - že musíte do práce nebo že vás čeká nepříjemná návštěva lékaře. Který den se vám bude začínat lépe?
4. SKÁČU AŽ NAKONEC / PŘEDČASNÉ ZÁVĚRY
Úplně nejčastější fail se kterým se setkávám ohledně úzkostí. Věta: 'Mně to stejně nepomůže...'. Člověk, který stojí na začátku a přijde mu na mysl nebo mu někdo vnukne myšlenku, že by mohl vykročit na cestu k uzdravení třeba pomocí terapeuta. Najednou skok a věta 'Mně to stejně nepomůže...' a v tu chvíli už mluví o výsledku. Ten obrovský prostor mezi - tu cestu - v tu danou chvíli ignoruje a vůbec nebere v potaz to, že by mu to skutečně pomoct mohlo. Za touhle myšlenkou, ač se mi to nepíše dobře, stojí LENOST. Já vím, není to příjemné číst, ale je to ve většině případů tak. Je jednodušší skočit už v začátku na konec a ušetřit si tak námahu, kterou v sobě skrývá ta samotná cesta. Tento způsob přemýšlení ale stojí za drtivou většinou nesplněných snů.
U samotných úzkostkářů se tento způsob myšlení objevuje ještě v jednom výrazném momentu. Říká se tomu 'mindreader' - člověk, který čte v mysli toho druhého. Znáte ty situace, kdy jdete někde venku a zaregistrujete, že se na vás někdo dívá? Ano, ve většině případech úzkostkářů se jim v hlavě rozbíhá kolotoč myšlenek: 'Kouká na mě proto, že jsem divný. Kouká na mě proto, že mu jsem nesympatický.' a téměř ani jeden z nich už nebere v potaz možnost, že na něj ten člověk kouká třeba proto, že má hezké vlasy. V práci je tato situace také častá - 'Určitě mě nemají rádi, protože jsem tichý.' - perfektní příklad toho, kdy člověk skáče na úplný konec a predikuje tak něco, co nemusí být vůbec pravda.
5. POTŘEBUJI x CHCI
Jedna z nejvýraznějších chyb, kterou děláme téměř všichni. Byla popsaná v mnoha knihách a rozebraná v mnoha dokumentech. Každý jeden z nás, čas od času - někdo více, někdo méně - zaměňuje slova POTŘEBUJI a CHCI. Na tuto věc když se podíváme úplně z blízka - co v životě skutečně potřebuji? A pokud si odpovíme skutečně upřímně a omezíme svou odpověď na věci bez kterých člověk skutečně žít nemůže, tak odpověď by měla znít něco jako: kyslík, jídlo, vodu, ...a další podobné věci potřebné k přežití. Všechny ty ostatní už jsou jen ty, které CHCEME. Ať už jeto láska druhého člověka, respekt, být oblíbený, různé materiální věci.
Nejsou to věci, které POTŘEBUJEME, ALE...ze všech médií, filmů, songů, které posloucháme na nás dýchá pocit, že to JSOU věci které potřebujeme. Téměř všechny reklamy jsou dělané na bázi toho, že bez té konkrétní věci člověk nemůže žít - POTŘEBUJE JÍ. Může to znít legračně, ale v konečném součtu toto hraje velkou roli v životě člověka a oddělovat tyto věci je v některých momentech nezbytné. S touto metodou pracují i cvičení na téma 'listy vděčnosti'. Člověk si v nich píše věci, za které je vděčný...a v drtivé většině se tam objevují věci, které CHCE, ale nejsou jeho potřebou. Kdo z nás si tam napíše že je vděčný za to, že dýchá kyslík? Málokdo a nebo k tomu musí být nějak naveden(např. když si přečte vzory listů vděčnosti na internetu).
Commentaires